Holčička se sirkami
Holčička se sirkami
Byla krutá zima.Sněžilo a začínalo se smrákat k temnému večeru;však to byl poslední večer roku,večer silvestrovský.A v té zimě a tmě chodila ulicemi malá chudá holčička,prostovlasá a bosa.Nu ano,měla sice na nohou pantofle,když šla z domu,ale co naplat,byly to pro ni pantofle moc veliké,naposled v nich chodila její maminka,tak byly velké.A holčička je ztratila,když utíkala přes ulici,kudy se zběsile řítily dva vozy.Jeden pantofel už potom nenašla a s druhým utekl nějaký kluk;říkal,že z takového pantofle bude mít kolíbku,až se mu jednou narodí děti.Holčička tedy chodila bosá,nožky celé rudé a modré zimou.Ve staré zástěře měla hromádku sirek a svazeček jich držela v ruce.Za celý den od ní nikdo nic nekoupil, nikdo jí nedal ani penízek;holčička chudinka už byla hladová a promrzlá a tvářičku měla ustaranou.Sněhové vločky jí padaly na dlouhé plavé vlásky s krásnými kučerami na šíji,ale na tuhle okrasu ona nemyslela.Ze všech oken se linula záře svíček a ulicí se nesla libá vůně husí pečínky.Vždytˇ byl poslední večer v roce,ano,na to holčička myslela.V koutě mezi dvěma domy-jeden vystupoval do ulice trochu víc než druhý-se posadila a všecka se schoulila;drobné nožky vtáhla pod sebe,ale bylo jí ještě víc zima.Domů si netroufala,vždy žádné sirky neprodala a od nikoho nedostala jediný penízek.Tatínek by jí nabil a potom,doma je taky zima,nad hlavou tam mají střechu a tou dovnitř fičí,i když největší skuliny zacpali slámou a hadry.Ručky měla téměř zmrtvělé chladem.Jak by je možná zahřála maličká sirka!Kdyby si tak troufla vytáhnout ze svazečku jen jednu jedinou,škrtla jí o zeď ohřála si prsty!Vytáhla jednu a „škrt“!Jak jen ta malá sirka zaprskala,jak hoří!Holčička chránila dlaní teplý jasný plamínek,jakoby malou svíčku;byla to ale podivuhodná svíčka!Holčičce se zdálo,že sedí před velikými železnými kamny s lesklými mosaznými koulemi a mosazným bubínkem.Příjemně v nich žhnul oheň a jak hřála! Ale co to !-Holčička už natahovala nožky, aby si je taky ohřála,když vtom plamínek zhasl,kamna zmizela a ona seděla s krátkým oharkem zápalky v ruce.Škrtla novou.I tahle hořela, svítila, a tam , kam dopadala na zeď její záře, byla zeď průsvitná jako závoj.Bylo vidět do pokoje,kde stál stůl prostřený běloskvoucím ubrusem a parádním porcelánem a kde se nádherně kouřilo z upečené husy plněné švestkami a jablky.A ještě krásnější bylo, když husa seskočila z mísy a kolébala se po podlaze s vidličkou a nožem ve hřbetě – a rovnou k chudobné holčičce.Vtom sirka zhasla a zase bylo vidět silnou studenou zeď.Holčička zapálila další sirku.A teď seděla pod překrásným vánočním stromkem,byl ještě větší a měl ještě víc ozdob než stromek, který letos o vánocích zahlédla skleněnými dveřmi u bohatého
kupce.Na zelených větvích svítilo na tisíce svíček a shlíželi na ni odtamtud pestré obrázky podobné těm, co zdobí výkladní skříně. Maličká vztáhla obě ručky-a vtom sirka zhasla, všechny ty spousty vánočních svíček stoupaly výš a výš a holčička viděla, že se mění v časné hvězdy.Jedna z těch hvězd spadla a nakreslila na nebi dlouhou ohnivou čáru.“Teď někdo umírá,“ řekla maličká.Její babička, která jediná na ni bývala hodná, ale teď už nebyla mezi živými, jí totiž říkávala:“Když padá hvězda, odchází něčí duše do nebes“. Znovu škrtla o zeď sirkou, rozlilo se světlo a v jeho svitu stála babička, nevýslovně jasná, zářící, milá a vlídná. „Babičko“! zvolala maličká. „Vezmi mě s sebou! Já vím, že zmizíš, jak jen ta sirka zhasne, stejně jako mi zmizela teplá kamna,krásná pečená husa a ten veliký, nádherný vánoční stromeček!“ A rychle škrtla všemi sirkami, které jí ve svazečku zbyly- chtěla babičku mermomocí zadržet. Sirky vzplanuly takovou září, že bylo jasněji než za bílého dne.Babička nikdy nebyla tak hezká, tak velká.Vzala holčičku do náručí a šťastné a blažené spolu letěly vysoko, převysoko.A tam nebyla ani zima,ani hlad,ani strach…
V koutě u domu seděla v ranním chladu holčička.Měla červené tvářičky a úsměv na rtech,ale byla mrtvá,zmrzla posledního večera starého roku.Novoroční jitro se rozbřesklo nad mrtvým děckem,jež dosud drželo v ruce svazeček sirek,takřka do jedné ohořelých. „Chtěla se chudinka zahřát!“říkali lidé.Nikdo však nevěděl,co krásného holčička viděla a v jakém lesku vstoupila se svou babičkou do radosti nového roku!
Komentáře
Přehled komentářů
četl sem ju dávno ještě na základce z čítanky bo kde sem to vlastně čet...už si nepamatuju...a teď po dlouhé době sem si na nu vzpoměl když sem si jen tak škrtal sirkama a kukal do krásného plamínku :-)
odpověd
(Anna Dolejšová :-), 15. 12. 2009 19:54)
Tato povídka je hezká ale má moc smutný konec já bych ho změnila, ale vím že pro tu holčičku to dobrý konec byl.
niiiiiiiccccccc
(Týnka 66, 27. 4. 2009 17:50)Je mě té holky straaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaašně líto!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Rána do prstu
(Kristýna Halíčková, 27. 4. 2009 17:45)Byla malá holka která měla 5 let.Jednoho letního dne,si holčička hrála s kamením a narazila na velký kámen.Chtěla ho hodit ale kámen jí tak přetížil že se řízla o cihlu!A od té doby holčička ví,že nemá házet velkým kamenem.
otazecka
(Mikisek, 26. 10. 2008 19:55)Me by moc zajimalo, kdo tuhle pohadku napsal??? Mam pisnicku Mala prodavacka zapalek....a hned jsem si vzpomela na tuto pohadku, ale nemuzu si vzpomenou, kdo ji napsal? Dekuji moc, kdyz tak mi pls odepista na email: 7nenousek@email.cz
pěkná pohádka
(Honza, 27. 9. 2010 21:49)